Určitě jste si všimli, že i na tomto webu zavládla pravá a **nefalšovaná okurková sezóna**. Na počítač (tím méně na
blog) prostě nějak poslední dobou není čas. Nicméně jsem se rozhodl popsat moje malé Bulharské dobrodružství. Jak
správně tušíte, bude se tento článek věnovat mé **dovolené v Bulharsku**, ze které jsme se minulý týden díky bohu
vrátil :-). Do Bulharska jsme se vypravil s několika kamarády, podívat se na pohoří Rila. Toto pohoří jsem myslím
úspěšně dobyli a zmapovali.

Mé dobrodružství se odehrálo v **městě Burgas**. Do tohoto města jsme se vypravili na závěr dovolené, trošku se vyválet
u moře. Poslední den, zhruba **6 hodin před odjezdem domů**, mě nějaký šikovný bulharský zlodějíček připravil o veškeré
cestovní doklady, mobil, peníze, pojištění a zpáteční lístky. Nepomohlo ani to, že jsme se svědomitě střídali v moři a u
zavazadel stále někdo byl. Osobně mám podezření na **sběrače odpadků**, kteří byli jediní, co se kolem našich zavazadel
motali, nicméně dokázat samozřejmě nebylo nic možné. A teď k tomu jak jsme to vyřešili, díky velmi dobře fungujícím
úřadům ČR. Volali jsme na českou ambasádu v Bulharsku. Tam nám dali číslo na konzula v Burgasu (Dana Meliorisova).

Ta se nás doslova ujala, za což bych ji **chtěl moc poděkovat**. Konzulka si vyžádala po ministerstvu zahraničí ČR
potvrzení námi nadiktovaných údajů (rodné číslo, místo trvalého pobytu atd.). Ministerstvo zahraničí nás potvrdilo jako
občany ČR v rekordně krátkém čase (15 minut - běžně to trvá hodinu i déle - navíc byla sobota). Poté nám mohla vystavit
tzv. **emergency passport** - útlou knížečku podobnou pasu celkem asi o sedmi stranách.

Dále s náma zašla na bulharskou policii, kde v podstatě také zařídila (vypsala)
vše za nás. Ve výsledku jsme stáli, s úžasem v očích, **za dvě hodiny,** s novými cestovními doklady, před hotelem
Bulgaria.

Odjezd z Burgasu byl naplánován na `0:30` - řidič a hosteska autobusu společnosti Etap měl pro naši situaci pochopení a
nechal nás obsadit jediné dvě prázdné místa (řádně zaplacené) v autobuse do Sofie. V tu chvíli jsme najivně uvěřil, že
už bude vše v pořádku. A jak se říká: **Nejhorší je srážka s blbcem**, když má ten blbec ještě moc, může napáchat škody
děsně moc. Hovořím o velmi „milé” (_ironie_) paní v terminálu bulharské společnosti
[GROUP Company](http://www.group-ood.com/) (linka Praha-Brno-Sofie), která nám oznámila: **No tikets, no bus**.

Přitom naše lístky byly vystaveny na jméno a řádně předem telefonicky rezervovány. Chyba tentokrát nebyla na našem
přijímači, ale kdesi mezi stolem a židlí Sofii. Nebýt české strany (pobočka v Brně), tak se prostě přes tuhle osobu
nedostaneme. Pán z brněnské pobočky této velmi pálivé Bulharce vysvětlil, že nás prostě má do toho autobusu pustit, a
tak se naštěstí také stalo. Jsem rád, že mé dobrodružství nakonec skončilo happyendem.