Mé Bulharské dobrodružství

Určitě jste si všimli, že i na tomto webu zavládla pravá a nefalšovaná okurková sezóna. Na počítač (tím méně na blog) prostě nějak poslední dobou není čas. Nicméně jsem se rozhodl popsat moje malé Bulharské dobrodružství. Jak správně tušíte, bude se tento článek věnovat mé dovolené v Bulharsku, ze které jsme se minulý týden díky bohu vrátil :-). Do Bulharska jsme se vypravil s několika kamarády, podívat se na pohoří Rila. Toto pohoří jsem myslím úspěšně dobyli a zmapovali.

Mé dobrodružství se odehrálo v městě Burgas. Do tohoto města jsme se vypravili na závěr dovolené, trošku se vyválet u moře. Poslední den, zhruba 6 hodin před odjezdem domů, mě nějaký šikovný bulharský zlodějíček připravil o veškeré cestovní doklady, mobil, peníze, pojištění a zpáteční lístky. Nepomohlo ani to, že jsme se svědomitě střídali v moři a u zavazadel stále někdo byl. Osobně mám podezření na sběrače odpadků, kteří byli jediní, co se kolem našich zavazadel motali, nicméně dokázat samozřejmě nebylo nic možné. A teď k tomu jak jsme to vyřešili, díky velmi dobře fungujícím úřadům ČR. Volali jsme na českou ambasádu v Bulharsku. Tam nám dali číslo na konzula v Burgasu (Dana Meliorisova).

Ta se nás doslova ujala, za což bych ji chtěl moc poděkovat. Konzulka si vyžádala po ministerstvu zahraničí ČR potvrzení námi nadiktovaných údajů (rodné číslo, místo trvalého pobytu atd.). Ministerstvo zahraničí nás potvrdilo jako občany ČR v rekordně krátkém čase (15 minut - běžně to trvá hodinu i déle - navíc byla sobota). Poté nám mohla vystavit tzv. emergency passport - útlou knížečku podobnou pasu celkem asi o sedmi stranách.

Dále s náma zašla na bulharskou policii, kde v podstatě také zařídila (vypsala) vše za nás. Ve výsledku jsme stáli, s úžasem v očích, za dvě hodiny, s novými cestovními doklady, před hotelem Bulgaria.

Odjezd z Burgasu byl naplánován na 0:30 - řidič a hosteska autobusu společnosti Etap měl pro naši situaci pochopení a nechal nás obsadit jediné dvě prázdné místa (řádně zaplacené) v autobuse do Sofie. V tu chvíli jsme najivně uvěřil, že už bude vše v pořádku. A jak se říká: Nejhorší je srážka s blbcem, když má ten blbec ještě moc, může napáchat škody děsně moc. Hovořím o velmi „milé” (ironie) paní v terminálu bulharské společnosti GROUP Company (linka Praha-Brno-Sofie), která nám oznámila: No tikets, no bus.

Přitom naše lístky byly vystaveny na jméno a řádně předem telefonicky rezervovány. Chyba tentokrát nebyla na našem přijímači, ale kdesi mezi stolem a židlí Sofii. Nebýt české strany (pobočka v Brně), tak se prostě přes tuhle osobu nedostaneme. Pán z brněnské pobočky této velmi pálivé Bulharce vysvětlil, že nás prostě má do toho autobusu pustit, a tak se naštěstí také stalo. Jsem rád, že mé dobrodružství nakonec skončilo happyendem.